BÝT "JENOM" MÁMA
Když se mi narodila dcera, vznášela jsem se na obláčku. Bylo to jakoby k tomuhle momentu směřoval celý můj život. Cítila jsem, že být mámou, je moje životní poslání, že k tomuhle jsem asi byla předurčena. Vlastně už měsíce před tím, než jsem vůbec otěhotněla, jsem v podstatě po ničem jiném netoužila. Teď jsem ta máma. Dám své holčičce všechno. Ano, za tou poslední větou si stále stojím, ale mnohé se postupně za ty dva roky změnilo. Na začátku jsem to vnímala tak, že nic víc k životu nepotřebuju. Občas si zajít zaplavat nebo výjimečně sama ven s kámoškou, a jinak doma s dítětem, vymýšlet jí zábavu, rozvíjet ji, věnovat se domácnosti. Hmmm, když to tak píšu, říkám si, že bylo jasný, že to asi nebude jen tak. Mateřství mě ohromně naplňuje. Hlavně, co je snad úplně nejvíc, mateřství mě rozvíjí. Každý den se učím a dozvídám nové věci sama o sobě. Dcera je moje zrcadlo, které mi pomáhá vidět spoustu věcí mnohem jasněji. Ale není to snadný a poslední měsíce hodně cítím, že mi už nestačí být j...