O tom, jak v životě potřebuju kafe a dortík
Třeba, když už potřetí trávím celé dopoledne u doktora a nepřináší to zrovna závratné výsledky až na to, že se dá v čekárně občas i zasmát a popovídat si se zajímavýma lidma.
Kdykoliv onemocním s něčím vážnějším nebo víc omezujícím než je běžná rýma nebo nachlazení, padne na mě taková šílená frustrace, bezmoc, otrávení. Ať už jde o to, že mám něco třeba dlouho dopředu naplánované a kvůli nemoci to padne, nebo mám jenom cenné volné dopoledne, které bych jinak mohla strávit prací do školy anebo jakoukoliv zábavnější činností než sezení u doktora. Když jsem na začátku roku dva měsíce skoro v kuse bojovala s angínou, po nějaké době mě naprosto přešla radost ze života, protože jsem měla prázdniny a musela je trávit v posteli, nedostala se nikam ven a už ani koukání na seriály mě vůbec nebavilo.
A já jsem věděla, že to, že se budu litovat nebo brečet, že jsem už zase nemocná, mi tak leda přitíží a když už ne to, rozhodně nepomůže. Ale nemohla jsem si pomoct.
Teď, když bojuju s bolestma břicha, který mimo to, že jsou chvilkama hodně nepříjemný, mi brání v mým každodenním pití kafe a jedením dobrot, absolutně nemůžu fungovat. Já vím, že to vůbec není dobře, ale já jsem závislá na jídle. Kousek čokolády mi ve špatné náladě pomůže. (Ale to je normální, používá se to přece i proti mozkomorům.) Když si ráno uvařím kafe a v klidu nebo občas i bez toho klidu si ho můžu vypít, je to pro mě takovej dobrej začátek novýho dne. Nejím tak úplně zdravě, ale ani úplně nezdravě, a myslím si, že to je takhle docela v pořádku. Zasloužím si všechny ty dortíky a jiný dobroty, který jím.
Tak mě ještě napadá - mám ráda holky z blogu/youtube kanálu A Cup of Style a pamatuju si, že dřív, když jsem se na ně dívala, jsem si říkala, že ony pořád jenom jí. Jedou na dovolenou a jí. Furt. A pak jsem tak nějak začala dělat to samý. Nemyslím si, že v přímé návaznosti na ně, ale stejně. Myslím si, že je to hodně tím, že když jsem někam jezdila s mámou a jejím manželem, nechodili jsme nikam na jídlo. Za celou dovolenou v Chorvatsku jsme byli v restauraci tak jednou. A teď si to nejspíš tak trochu vynahrazuju.
Kdykoliv onemocním s něčím vážnějším nebo víc omezujícím než je běžná rýma nebo nachlazení, padne na mě taková šílená frustrace, bezmoc, otrávení. Ať už jde o to, že mám něco třeba dlouho dopředu naplánované a kvůli nemoci to padne, nebo mám jenom cenné volné dopoledne, které bych jinak mohla strávit prací do školy anebo jakoukoliv zábavnější činností než sezení u doktora. Když jsem na začátku roku dva měsíce skoro v kuse bojovala s angínou, po nějaké době mě naprosto přešla radost ze života, protože jsem měla prázdniny a musela je trávit v posteli, nedostala se nikam ven a už ani koukání na seriály mě vůbec nebavilo.
A já jsem věděla, že to, že se budu litovat nebo brečet, že jsem už zase nemocná, mi tak leda přitíží a když už ne to, rozhodně nepomůže. Ale nemohla jsem si pomoct.
Teď, když bojuju s bolestma břicha, který mimo to, že jsou chvilkama hodně nepříjemný, mi brání v mým každodenním pití kafe a jedením dobrot, absolutně nemůžu fungovat. Já vím, že to vůbec není dobře, ale já jsem závislá na jídle. Kousek čokolády mi ve špatné náladě pomůže. (Ale to je normální, používá se to přece i proti mozkomorům.) Když si ráno uvařím kafe a v klidu nebo občas i bez toho klidu si ho můžu vypít, je to pro mě takovej dobrej začátek novýho dne. Nejím tak úplně zdravě, ale ani úplně nezdravě, a myslím si, že to je takhle docela v pořádku. Zasloužím si všechny ty dortíky a jiný dobroty, který jím.
Tak mě ještě napadá - mám ráda holky z blogu/youtube kanálu A Cup of Style a pamatuju si, že dřív, když jsem se na ně dívala, jsem si říkala, že ony pořád jenom jí. Jedou na dovolenou a jí. Furt. A pak jsem tak nějak začala dělat to samý. Nemyslím si, že v přímé návaznosti na ně, ale stejně. Myslím si, že je to hodně tím, že když jsem někam jezdila s mámou a jejím manželem, nechodili jsme nikam na jídlo. Za celou dovolenou v Chorvatsku jsme byli v restauraci tak jednou. A teď si to nejspíš tak trochu vynahrazuju.
Komentáře
Okomentovat