O životním štěstí
Tohle bude takový článek, za který mě možná někteří budete chtít praštit. A nebo taky ne. Uvidíme. Chtěla jsem ho napsat, a tak jdu na to.
Musím říct, že mám v životě fakt hrozné štěstí. Když se podívám kolem sebe, vidím, že jsem na tom hrozně dobře. Moji rodiče se sice už dávno rozvedli, ale navzdory tomu mám milující a hodnou maminkou a skvělého tatínka. Mám babičky, které na mě nedají dopustit. Toho nejúžasnějšího brášku, kterého jsem kdy mohla dostat. Co bych si bez toho kluka počala, netuším. Je to moje spřízněná duše a jsme pro sebe navzájem tím nejdůležitějším na světě.
Mám přítele, kterému můžu říct cokoliv. Není dokonalej, je hroznej bordelář, občas se chová nemožně, má blbý poznámky a nechává válet oblečení po podlaze. Ale hrozně moc mě miluje a já jeho. Znamená pro mě úplně všechno a když je vedle mě, žádné trápení není nezvládnutelné. Líbí se mi, že jsme na jedné vlně. Nedokážu si ten život představit s nikým jiným.
Moje nejlepší kamarádka mě vždycky vyslechne a upřímně mi řekne, co si o všem myslí a to mám na ní ráda. Známe se už deset let a já přesto pořád nemůžu uvěřit svému štěstí, že jsem tu holku tenkrát poznala. Je to trochu bláznivý a zároveň skvělý.
No a nakonec bych chtěla taky říct, že jsem ráda, že mám sama sebe. Jsem na sebe pyšná. Často to neříkám a až moc o sobě pochybuju, ale asi jsem vážně chytrá. A to, na co ta chytrost nestačí, dokážu dohnat pílí. A vždycky jsem měla sama na sobě ráda, že rozumím lidem. Dokážu se vcítit do ostatních a ve většině případů jsem na lidi kolem sebe hodná :)
Blíží se konec roku a já jsem sentimentální. Ale víte co, všechno je to pravda, tak proč to nenapsat.
Musím říct, že mám v životě fakt hrozné štěstí. Když se podívám kolem sebe, vidím, že jsem na tom hrozně dobře. Moji rodiče se sice už dávno rozvedli, ale navzdory tomu mám milující a hodnou maminkou a skvělého tatínka. Mám babičky, které na mě nedají dopustit. Toho nejúžasnějšího brášku, kterého jsem kdy mohla dostat. Co bych si bez toho kluka počala, netuším. Je to moje spřízněná duše a jsme pro sebe navzájem tím nejdůležitějším na světě.
Mám přítele, kterému můžu říct cokoliv. Není dokonalej, je hroznej bordelář, občas se chová nemožně, má blbý poznámky a nechává válet oblečení po podlaze. Ale hrozně moc mě miluje a já jeho. Znamená pro mě úplně všechno a když je vedle mě, žádné trápení není nezvládnutelné. Líbí se mi, že jsme na jedné vlně. Nedokážu si ten život představit s nikým jiným.
Moje nejlepší kamarádka mě vždycky vyslechne a upřímně mi řekne, co si o všem myslí a to mám na ní ráda. Známe se už deset let a já přesto pořád nemůžu uvěřit svému štěstí, že jsem tu holku tenkrát poznala. Je to trochu bláznivý a zároveň skvělý.
No a nakonec bych chtěla taky říct, že jsem ráda, že mám sama sebe. Jsem na sebe pyšná. Často to neříkám a až moc o sobě pochybuju, ale asi jsem vážně chytrá. A to, na co ta chytrost nestačí, dokážu dohnat pílí. A vždycky jsem měla sama na sobě ráda, že rozumím lidem. Dokážu se vcítit do ostatních a ve většině případů jsem na lidi kolem sebe hodná :)
Blíží se konec roku a já jsem sentimentální. Ale víte co, všechno je to pravda, tak proč to nenapsat.
Komentáře
Okomentovat