To prší moře - Radka Třeštíková

Další knížka od Radky Třeštíkové, protože si prostě nemůžu pomoct. Už jsem od ní vlastně doteď přečetla skoro všechny. Jako první jsem četla Bábovky, které miluju ze všech nejvíc. Teď je čtu podruhé a i ten film jsem viděla už dvakrát. Oproti knížce je film hodně jiný, má pro mě úplně odlišný nádech, ale mám ho moc ráda. Pak jsem četla postupně, jak knížky vycházely. Přečetla jsem Osm, což se mi taky líbilo. Pak přišlo Veselí, kterému dodalo na kráse to moravské prostředí. Samozřejmě jsem si nechtěla nechat ujít její nejnovější knihu, Foukneš do pěny, která mě ale vůbec nebavila a dočetla jsem ji jen proto, že jsem ji v polovině nechtěla odkládat. No a teď jsem se vrátila na začátek. Chybí mi ještě její první kniha Dobře mi tak, ale po té tedy sáhnu až později, teď potřebuju od toho specifického stylu Radky Třeštíkové trochu odpočinek. Dnešní článek ale píšu o knize To prší moře.

Líbí se mi ten název a to, co znamená. Nebudu vám tu teď prozrazovat jeho význam, i když si myslím, že je to napsáno možná hned na přebalu, dozvíte se to, když si budete tuhle knížku chtít přečíst :)

Rovnou můžu říct, že u To prší moře, mi trvalo hodně dlouho se do ní začíst a přestože má zhruba stejně stran jako třeba Bábovky, oproti nim se mi hroooozně táááhla. Body k dobru si u mě tahle knížka získala zhruba v poslední třetině, kde mě teprve začala bavit a zajímalo mě, co bude dál, a jak to vlastně celé dopadne, pak už jsem se nemohla odtrhnout.

Do hlavní postavy jsem se za celou knihu vůbec nedokázala vžít, ne, že by mi nepřišla uvěřitelná, to možná jo, ale nešlo mi se vcítit do toho, jak se cítila ona. Je to taková zvláštní knížka, dost temná, chvilkama dost depresivní. Ale zajímavá a stejně jako u většiny knížek od Třeštíkové, všechno se vším tak nějak souvisí.