Jaký byl rok 2021.

Nebyl to záměr, ale nějak se to tak sešlo, že poslední článek tady na blogu vyšel den předtím, než jsem zjistila, že jsem těhotná. Ani předtím jsem nepsala nějak výrazně, ale pak to utichlo úplně. Bylo to tím, že těhotenství bylo samozřejmě tím, o čem bych chtěla psát ze všeho nejvíc, ale nebylo to ještě na pár měsíců něco, o čem bych chtěla psát na internet. A teď se nám blíží konec roku, který byl dost intenzivní, a proč o tom vlastně nenapsat článek :)

Velkou část tohoto roku byl skoro jedinou věcí, kterou jsme řešili, byt. Na začátku roku jsme prvně hledali ten náš vysněný byt. Ke konci loňského roku jsme se rozhodli, že si chceme koupit byt, a když jsme si spočítali, že si hypotéku můžeme dovolit, začali jsme hledat. Měli jsme štěstí a byt jsme našli celkem rychle. Poprvé jsme náš byt navštívili v lednu, kupní smlouvu podepsali začátkem března, klíče převzali někdy na přelomu dubna a května. Když jsme čekali na vyřízení hypotéky a mě to přišlo nekonečné, netušila jsem, že to horší teprve přijde. Pak totiž přišla ta nejnáročnější část, a to rekonstrukce. Nebudu se o tom tady úplně rozepisovat (kdyby vás to víc zajímalo, určitě dejte vědět, a mohli bych tématu bydlení věnovat celý samostatný článek), každopádně rekonstrukce se táhla, byla náročná, drahá, a spoustu věcí nebylo vůbec podle našich představ. Stěhovali jsme se na konci srpna s tím, že jsme ještě neměli kuchyň a i spousta dalších věcích nebyla dodělaná. I teď je tu pořád ještě co dodělávat. Ale máme svůj vlastní byt, je náš, a je krásný.

Řeknu vám - ne úplně ideální kombinaci s kupováním a rekonstrukcí bytu, ale na konci února jsme se začali snažit o miminko. Věděly o tom dvě z mých nejlepších kamarádech, potom později moje máma, a postupem času i další blízcí, protože vlastně to pro nás oba bylo už dost frustrující, i když si samozřejmě uvědomuju, kolik párů se snaží a marně doufá mnohem mnohem MNOHEM dýl. Otěhotněla jsem po půl roce a fakt mi to přišlo nekonečné. Já se vždycky těšila, až jednou budu mámou, a když jsem pak najednou tak moc chtěla, aby se to povedlo, a ono to úplně hned nešlo, neměla jsem trpělivost a bylo to pro mě dost těžké. No a pak v srpnu se na těhotenském testu najednou objevily dvě čárky. Ještě dobrých pár týdnů trvalo, než jsem tomu doopravdy věřila a uvědomovala si, že se to opravdu děje. Koncem dubna se nám má narodit naše holčička a my se už nemůžeme dočkat :) Těhotenství má svoje mouchy, a není to určitě každý den jen růžový, ale je to krásný období.

No a to byly naše dvě velký obrovský témata tohoto roku. Byt a miminko. Na moc dalších věcí vlastně ani nebyl prostor. Ale pár jich přece jen bylo. Trávili jsme čas s kamarády, stihli jsme nějaké ty výlety po Česku, po víc než dvou letech jsem se viděla s mojí milovanou BFF z Erasmu, která přijela do Vídně, a taky se mi podařilo naplánovat krásnej párdenní výlet do Londýna s mým bráškou. V létě jsme byli na vodě, což byl s tou naší partou, jeden z nejlepších víkendů celého roku. Stala se ze mě oficiálně Brňačka, a jsem na to náležitě pyšná :) Miluju svůj rodný kraj, ale Brno miluju možná ještě o trošičku víc, je to už víc než sedm let moje město, kde se cítím doma.