(Ne)produktivní

Znáte to taky? Máte krásně napsaný seznam úkolů, uvařené kafíčko nebo čaj na stole a už se nemůžete dočkat, až se pustíte do práce. Jde vám to všechno jako od ruky, postupně si odškrtáváte jeden splněný úkol za druhým a energií přímo sršíte.

Tak přesně takový den dneska teda opravdu nemám. Možná za to může ta změna času, ze které bývám prvních pár dní unavená skoro pokaždé. Anebo podzim, přestože dnes bylo zrovna docela hezky. Nebo možná jenom potřebuju trochu času na sebe a přestat na sebe klást přehnaně vysoké nároky, když vlastně všechno úplně v pohodě stíhám. Ale to se snáz říká než dělá.

Někdy to vypadá jako by u mě snad existovaly jenom extrémy, jenom dva stavy, nic mezitím. Buď jsem až přehnaně ambiciózní a úplně všechno potřebuju dotáhnout do konce, protože jsem si řekla, že to dokážu, takže to prostě dokážu a basta. Anebo zase nemám žádné ambice, chci se jen válet a ono na tom vlastně přece až tak nezáleží. Zítra je taky den.

Kdybych tak věděla, jak tyhle dva extrémy tak nějak skamarádit.