Jaká byla naše svatba.

Dneska je to přesně měsíc, co jsme se s mým L. vzali. Bylo to krásný. Tak moc nádherná, pohodová svatba na nejkrásnějším místě, jaký si umím představit. V oddacím listu stojí "u lesní chaty" a takhle napsaný to vypadá celkem vtipně, ale ano, bylo to přesně tak. Chata uprostřed lesa a náš obřad vedle ní, pod dvěma vysokými duby. 

V době, kdy jsme se o rok dříve zasnoubili, jsme měli jen mlhavou představu o tom, jak bychom si to vlastně představovali. Samozřejmě, jako asi většina holek, jsem měla nějaké představy o své vysněné svatbě, ale jediná hlavní myšlenka, kterou jsme měli, byla, že se chceme vzít někde v přírodě. Když jsme se poprvé vydali na možné místo svatby, věděli jsme, že tohle je to místo. Bylo nádherný. A myslím si, že to bylo to nejlepší rozhodnutí. Chata daleko od všeho, okolo jen příroda a les.

Obřad jsme měli vedle chaty, jak už jsem říkala, pod dvěma duby. Původně jsme si pohrávali s myšlenkou mít i hostinu venku, ale vzhledem k tomu, že konec září už není na to počasí úplně nejvíc předvídatelný, tak jsme to pro klid v duši, nechali radši do vnitřních prostor. Přestože, jak můžete z fotek vidět, nám počasí vyšlo nádherně. Svítilo sluníčko a bylo tak teplo, že jsem v den svatby ještě v deset večer běhala věnku v krátkých šatech a bosky. Svatební odpoledne a večer (jako třeba tanec nebo všelijaké hry) byly tráven celkově hodně i venku, protože počasí tomu přímo nahrávalo.

Přípravy byly náročné a den před svatbou jsem si chvilkama vůbec nebyla jistá, jak to všechno stihneme, ale nakonec se to s pomocí našich skvělých kamarádů zvládlo. Šla jsem sice spát pozdě a jak už to tak asi bývá, noc před svatbou jsem toho moc nenaspala, ale zato další den už to byla jedna velká pohoda. Až na okamžiky, kdy jsem něco hledala, nebo když ženich měl na sobě sandály místo společenských botou. Ale já zůstala v klidu. Myslím, že i díky naším skvělým svědkyním, jsem v den svatby nebyla ve stresu. Několikrát se mě kamarádky ptaly, jestli jsem nervózní, a já nebyla :) Věděla jsem, že když jsme tady, a když to přes ten šílený týden před svatbou (plánovat svatbu uprostřed covidové pandemie bylo dost šílený, ale o tom asi jindy) všechno vyšlo, je to už všechno, jak má být. A hlavně jsem věděla, že si beru toho pravého.

Obřad proběhl rychle jako mrknutí oka. Říkali jsme si vlastní sliby, některé víc romantické a jiné vtipné. A ze všeho nejvíc naše. Když nám naše rodina a kamarádi postupně přicházeli gratulovat, měla jsem skoro slzy v očích z toho, jak moc hezké to bylo. Slavit tu naši svatbu se všema blízkýma. Nic lepšího není. 

Výzdoba židliček k obřadu

DIY ozdoba od naší nejskvělější družičky:)

 

Po obřadu následovalo společné focení a pak už obídek, klasický vývar a svíčková. Nejlepší rozhodnutí, co jsme mohli udělat, bylo nechat ten odpolední program docela dost rozvolněný. Měli jsme napsané, co se bude dít, ale k ničemu nebyl dán konkrétní čas a tak to bylo všechno hodně dle situace a takové uvolněné a pohodové. Krájel se dort, který nás mimochodem chuťově docela zklamal, ale krásný byl, to zase jo. Tančil se první tanec, který jsem si představovala strašně moc romanticky a pak mi to v tom momentu vlastně ani tak nepřišlo. Ale pěkný to bylo, tančili jsme na Always Remember Us This Way od Lady Gaga, což byla písnička, kterou jsme objevili jen pár týdnů před svatbou a hrozně moc se nám zalíbila. Hráli se hry, což nás i hosty bavilo asi nejvíc. Naše milé svědkyně zorganizovali hru Rok s novomanželi, u čehož jsme se pobavili fakt všichni. Samozřejmě nemohla chybět klasická hra s botama, a bylo jich pak ještě víc. Hodně se jedlo, dost se pilo. Pak večer se tančilo a naše karaoke na Zamilovaný/Nešťastná od Rybiček 48 je to nejvtipnější a zároveň nejvíc roztomilé. Jsem nadšená, že to máme natočené. 

 

Byla to krásná svatba. Ten den předčil všechna moje očekávání a jediné, co bych mu vytkla, bylo to, jak moc rychle utekl. Chtěla bych to prožívat znova a znova. Tak moc to bylo krásný.