JEDINÝ ČLÁNEK O KORONAVIRU, KTERÝ NAPÍŠU.
Ve svém minulém a po dlouhé době prvním článku jsem říkala, že nebudu psát o koronaviru, protože je toho všude kolem nás až moc. Ale pořád je to pro nás všechny to nejvíc aktuální téma, protože teď už se to dotýká všech. Takže tak, tenhle jeden článek o tom napíšu.
Mám trochu strach. Nebojím se upřímně přiznat, že mě v současné situaci mírně začínat taky chytat panika. Ještě před pár týdny byl koronavirus další věc, ze které jsme si my, kteří si děláme srandu úplně ze všeho, dělali legraci. Dlouhou dobu to bylo daleko. Já sama jsem svoji babičku uklidňovala tím, že je to jen další nemoc, nějaká taková se objevuje každý rok, nastane velká panika, a za chvíli je to zase pryč. Moji studenti se mě neustále ptali, jestli se nezavře škola a pořád to bylo bráno tak trochu jako vtip. A teď je to takové, jaké to je.
Společnost je rozdělená na ty, kteří na zavedená omezení nadávají a ty, kteří je oceňují. Sama se teď stavím spíše k té druhé skupině. Dotklo se mě to celkem dost. V úterý ráno jsem se ještě domlouvala s mámou ohledně jejich příjezdu na mou promoci, kterou jsem měla mít včera, a v podstatě o pár minut později už bylo všechno jinak. Ta promoce mě mrzela nejvíc. Když mi dva týdny zpátky říkala babička, že se bojí, jestli budou moct přijet na tu promoci, já se zeptala "proč" a ona že kvůli koronaviru, tak jsem si říkala, že přehání. Ale znáte to, babičky stejně jako mámy většinou mívají pravdu.
Takže tak. Těšila jsem se potkat se se všema a společně to oslavit. Zrušili nám ples, zrušili nám kino, ale jak říkám, nejvíc mě mrzela ta promoce.
Každý dokážeme přežít několik týdnů bez chození do kina nebo restaurace. To, že mi včera zavřeli bazén, jsem málem obrečela, protože poslední dobou chodím plavat pořád a je to takový moje uklidnění od všeho, ale taky to přežiju. Pro mě je nejhorší teď taková ta nejistota, že teď nikdo neví, co bude. Kdy to všechno skončí a kdy se celej svět zase bude moct vrátit zpátky k normálu. Je to celkem šílený.
Klíčové je tu paniku tak nějak zklidnit, protože panika nám nepomůže. Je rozumný dodržovat doporučení, chránit se, umývat si ruce. Ale jak každý ví, stres imunitě nepomáhá, takže nejlepší řešení je hledat způsoby, jak tomu nepodlehnout. Bavit se s lidma i o jiných tématech než jenom tohle. Odreagovat se je o to těžší, když se všechno zavírá. Já osobně teď hodně sleduju Netflix, dost čtu, procházím se. Když už nemám možnost jiného sportu, možná mě to taky konečně donutí běhat. A jak jsem psala už v předchozím článku, snažím se teď vrátit k psaní.
To je všechno, co o koronaviru napíšu. Příští články už budou na nějaká lepší témata. Právě sedím ve vlaku a mám hudbu zesílenou na téměř nejvyšší hlasitost, ve které obvykle nikdy nic neposlouchám, a to jen proto, abych neslyšela poměrně hlasitý rozhovor svých spolucestujících, který se samozřejmě týká koronaviru. Ach jo.
Komentáře
Okomentovat