KDYŽ NEMŮŽU DĚLAT NIC JINÉHO, JDU PSÁT NA BLOG.

Ten titulek... je to trochu smutný, že mě k návratu k psaní donutilo právě tohle, ale vlastně je to pravda. Nacházím si konečně zase čas na věci, na který jinak kašlu. Nehodlám se tady rozepisovat o koronaviru, protože toho mám ze všech stran až až, ale pravdou je, že se zavřením škol teď jako učitelka momentálně pracuju z domu a přestože my učitelé nemáme volno, jak si občas někteří myslí, přecejenom to není stejné jako když normálně učím, takže mi zbývá víc času než obvykle. Kina nehrajou, dokonce i knihovny jsou zavřený, od včerejška mi zavřeli i bazén. Ale nikdy není tak zle, aby se to nedalo obrátit k pozitivnímu. A sledovat jen celý dny Netflix přecejen zas tak produktivní není. A tak jsem si řekla, že jestli mi něco pomůže se nakopnout a začít konečně zase psát, tak to může být právě ten neočekávanej čas navíc. No a tak jsem tady.

Naposledy jsem psala v listopadu, což byl ale jen jedinej updatovej článek. Celkově to bylo minulý rok s mým psaním hodně slabý. Ale já mám to psaní tak ráda. A psaní na blog mi vždycky přinášelo radost. Mám to občas v takových vlnách. Píšu, píšu, jsem nadšená a motivovaná do dalšího psaní. Pak najednou není čas, něco jiného je důležitější a tak zas nepíšu. A pak zase chci psát, psát, psát. No :D Jak je asi vidět, tenhle "první" článek moc o ničem nebude. Ale je to návrat po dlouhé době, tak mě nesuďte moc přísně.

Nedělám si naděje, že by si na mě ještě vzpomněli moji někdejší čtenáři, protože jsem opravdu vůbec nepsala. Ale pevně věřím, že to zase dám dohromady a že se najdou noví a třeba i ti staří, kteří si to tady rádi přečtou. Ať už vás bude 10, 20 nebo 2. Vždycky jsem primárně psala pro sebe a tak to taky je.

Když budete chtít, napište mi do komentářů, jak se máte? A řekněte, že nejsem sám kdo takhle píše/nepíše ve vlnách?

Zase brzo na čtenou,

L.

Vlastně se nic nezměnilo, pořád jsem posedlá focením kytiček :D