ZAVŘENÉ HRANICE A NOSTALGICKÉ VZPOMÍNKY.

Když jsem uviděla současné téma týdne, tak mě jako první napadly zavřené obchody. V Rakousku se prý povídá, že chudáci Češi máme zavřené všechny obchody a nemůžeme se ani koupit jídlo (informace od příbuzné, která v Rakousku žije). Když vidím, jak vehementně všichni nakupují zásoby, je vidět, že právě toho se asi bojí každý, že se obchody zavřou. No, ale o tomhle jsem vlastně vůbec psát nechtěla.

Přesně před rokem, jak na mě ze všech mých sociálních sítí dnes vyskočilo, jsem byla v Amsterdamu. A byl to jeden z nejhezčích dní minulého roku, a že jich bylo :) Amsterdam je láska. Já jsem si celkově neskutečně zamilovala Nizozemsko a Amsterdam je prostě to moje město, je to tam překrásný a navíc jsem se tam potulovala s těma mýma úžasnýma kamarádama z Erasmu, a o to to bylo ještě tisíckrát lepší.

Teď se nejspíš ani do Amsterdamu ani do Londýna, a ani nikam jinam za hranice dlouho nepodívám. Hranice jsou zavřené a určitě to budou ještě měsíce, než se znovu otevřou. Je zvláštní, jak moc nám něco přijde jako samozřejmost a pak, až když to na nějakou dobu ztratíme, si teprve uvědomíme, jaké jsme měli možnosti. Měla jsem v plánu letní dovolenou, jet k moři, protože mi už koupání v moři hrozně chybí. Měli jsme se potkat s mojí Erasmus Family. Ale možná se díky té současné situaci naučíme si takových věcí víc vážit. Nebrat jako samozřejmost všechny možnosti, které máme.